Home: www.ashtanga.cz
Obsah:
Jak jsem se nestal žákem Pattabhi JoisePříloha:
Manuál Primary series (pdf 1,4 MB)Tento text vzniká po částech a těžko říct jak to dopadne… Můj záměr je podělit se zde o to, co vím či se domýšlím o metodě Ashtanga Vinyasa Yoga (dále aštanga). Rozhodně se nebude jednat o nezaujatý souhrn informací, ale naopak o subjektivní pohled člověka, který aštangu léta praktikuje, což znamená, že jí nekriticky věří a kterému, setká-li se s odmítavým názorem na ní, se stále ještě nejogínsky hrne krev do hlavy. Pokud jde o osobní zkušenost, ta se s každým okamžikem praxe mění, pročež je nemoudré ji zaznamenávat, přesto tak učiním. V otázce šťárání se v historii jsem byl ponejvíce odkázán na knihy a velmi omezeně na vyprávění účastníků. Nezřídka se zdroje neshodují, což by mě ještě před pár lety vyvádělo z rovnováhy. Dnes je mi to jedno. Berte tedy toto čtení s nadhledem…
Ashtanga Vinyasa Yoga to je Šri Pattabhi Jois, jinak zakladatel této školy. Jeho jméno bude na těchto stránkách mnohokrát zmíněno. Aby nevznikl dojem, že jsem měl to štěstí být jeho žákem, přiznám nejprve něco o svojí jógové minulosti.
Když jsem začínal s aštangou měl jsem za sebou několik let cvičení hathajógy převážně dle André van Lysbetha, skromnou zkušenost s jógou dle B.K.S. Iyengara a hlavně silnou motivaci praktikovat. Doufal jsem totiž, že jóga by mohla být odpovědí na vlezlou otázku: „O co tady jde?“ Vychováním materialista jsem se tehdy přiblížil bodu, kdy mi můj a všeobecně předkládaný způsob života přestávali dávat smysl. Jóga byla nadějí, že alespoň něco by mohlo být jinak…
Aštangu mi prvně ukázal Georg Wöginger. Začali jsme spolu cvičit a hned jsem věděl, že to je ono… Tehdy mně sice ještě nenapadlo, že bych kvůli józe jel do Indie, ale stalo se tak a já se jednoho dne ocitl v indickém městě Majsúr. Vybaven osmnácti sty dolarů a batohem, pro případ hladomoru z jedné poloviny vyplněným müsli a z druhé, kdyby byla zima, svetrem v čokoládě, původně formované v pěti tabulkách. Krom svetru, který jsem s lehkostí oželel, zjistiv, že na 12 rovnoběžce slunce dodává teplo s ostudnou nehospodárností, mne první den stál 80 dolarů! Ty jsem v podivně opojném stavu vydal povětšinou za věci a služby, které jsem vůbec nepotřeboval a mnohdy ani nechtěl. Vzhledem k tomu, že jsem hodlal v Majsúru pobýt skoro půl roku, tak to byl mahárádži hodný výdej, který jsem ovšem nesl velmi těžce. Vůbec celá Indie mi po prvním dni notně lezla krkem. Všeho bylo příliš: horka, kraválu, tlačenice, smradu, vůní, lidí, zvířat, chaosu, špíny v hotelovém pokojíčku a hlavně těch utracených dolarů! Oblečený, utahaný a znejistělý jsem padl na postel: „Co tu děláš?“ Ptal jsem se sám sebe. „…ses vážně zbláznil, jak říkají ti, pro které ses jógováním stal z inženýra v kravatě tajtrlíkem v teplákách…“ Vířením myšlenek se mi začala motat i hlava, v tom „odnikud“ zaznělo: „Zapomeň! Zapomeň na vše co bylo, začni od nuly. Koukej, poslouchej, ochutnávej, čichej a nesrovnávej a nesuď.“ A já usnul.
Ranní probuzení bylo jako znovuzrození. Vše bylo jinak, slunce, lidé, štěstí, švábi, vše se na mne smálo. Štěstí se smálo rafinovaně! Nejprve mne popíchlo tím, že nenechalo sprše vydat vodu, aby po té, co jsem si dosyta vyhrál otáčením kohoutku všemi dostupnými směry, mě nechalo zvednout pohled. Nepěkné slovo mi sklouzlo ze rtů, byl v něm úlek a údiv nad normami nespoutaným duchem elektrikáře, který pod sprchou volně natáhl dráty k obnažené žárovce, čímž vyjádřil svůj životní postoj: „Věřím v boha a bůh se stará!“
Šťastně neumyt, vyrazil jsem hledat jiné ubytování, ale hlavně školu jógy - jógašalu. Ne však tu nejznámější, vedenou výše zmíněným šri Pattabhi Joisem. V té první měsíc učení stál 650 dolarů a na to jsem, při svém obratném hospodaření a záměru půlročního pobytu, neměl. To je i hlavní důvod proč nemám osobní zkušenost s tím, jaký Pattabhi Jois byl a co a jak učil. Abych vás tedy mohl seznámit s jeho metodou jógy, musel jsem si na internetu půjčit článek psaný jedním z jeho přímých žáků.
Sri K. Pattabhi Jois, 1915 - 2009, učil jógu sedmdesát let, ale až v posledních deseti letech života se stal díky svým studentům ze západu skutečně známým. Byl jedním z prvních studentů T. Krishnamacharyi, "otce moderní jógy“ od kterého se měl možnost učit od roku 1927 až do roku 1953. Sám začal dávat lekce jógy od poloviny 30. let a od roku 1937 pak oficiálně působil na postu učitele jógy na Sanskrtské koleji v jihoindickém městě Majsúr, kde souběžně i studoval a získal titul Vidvan (ekvivalent stupňů západní MA) ve Védántě. Později se začal věnovat i zkoumání a rozvíjení terapeutických možností jógy a léčení.
Ashtanga Vinyasa Yoga, jak nazval Jois svoji metodu, je dle jeho tvrzení shodná s tím, co ho učil Krishnamacharia a Jois pouze upravil některé sekvence pozic tím, že je seskupil do jasnějších a systematicky rozvíjených řad. Nestalo se tak náhle, ale po mnoha letech vlastní praxe a výuky. Specifické pro jeho metodu je, že žák je postupně veden skrze tyto pevně dané sekvence pozic. Nejprve je učen pozdravu slunci, který je základem celé praxe a pak je seznamován s dalšími pozicemi, ale to pouze v případě, že zvládá pozice již probrané. Jois tvrdí, že praktikování dle jeho metody, postupně probouzí větší vnímavost k vlastní niterné podstatě, ovšem prvním krokem, že je očista a uvedení fyzického těla do rovnováhy. Právě ranou fázi vnímají často začátečníci jako velmi namáhavou. Cvičením vyvolaný vnitřní žár vede k silnému pocení, které je součástí očistného mechanismu těla, mysli a nervového systému. Ač je tato forma cvičení pravděpodobně fyzicky nejnáročnější ze všech moderních škol jógy, Pattabhi Jois tvrdí, že cíl má duchovní a nikoliv fyzické podstaty.
V současné době se tento systém skládá ze šesti posloupností pozic, známých jako série. Každá čítá ca 25 ásan. Nový adept je nejprve postupně učen první tzv. Primary series pak Intermediate series a pak po 3 až 5 letech, pokud prokáže dostatečný stupeň odhodlání a oddanosti praxi jógy, tak bývá v Ashtanga institutu v Majsúru připuštěn ke studiu pokročilých sérií. Ty jsou 4, jsou náročné na sílu a flexibilitu a mají radikální dopad na tělo, mysl a nervový systém. Není mnoho lidí, kteří by byli schopni praktikovat nad třetí sérii.
Nepřekvapí, že tato cvičení jsou poněkud jiná, než to co se obvykle provádí ve fitness centrech a jógových studiích po celém světě. Je však zajímavé poznamenat, že značná část stylů známých jako "Power yoga", "Fitness jóga" atd., které do těchto studií začaly pronikat s koncem 90. let, nesou v sobě stopy Primary series. Tato série, též zvaná Jóga čikitsa (Jógová terapie), se pokouší přivést do rovnováhy fyzické tělo, celkově zlepšit zdravotní stav, odstranit stagnaci v kloubech, upravit oběh tělních tekutin a navodit pocit pohody. Druhá série, Nádí šódhana (Očista energetického systému) pracuje v hlubší rovině, vytváří více „prostoru“ v páteři a posiluje orgány. Zde najdeme mnoho záklonových a rotačních pozic, ásan s nohou za hlavou a jednoduchých balančních pozic na rukou. Pokročilé série, označované A, B, C a D vedou k získání výraznějšího vnitřního klidu. Lze k nim přistoupit až po letech pečlivého budovaných základů, neboť pro přílišnou náročnost, mohu nepřipravenému způsobit více škody než užitku. Pozice sekvencí A a B jsou tvořeny ásanami s narůstající obtížností, např. variace pozic s nohou za hlavou, namáhavé ásany na rukou, rotace a hluboké, intenzivní záklony. Průměrná doba potřebná k úplnému osvojení si jedné pokročilé řady čítá minimálně dva až tři roky. I když někteří studenti nikdy nepokročí za Primary series, co se zdá společným pro všechny adepty aštangy je láska k jejich praxi, upevněné zdraví a pohoda zářící jim z očí.
Jako každý jiný člověk, tak i začínající adept aštangy může být lapen neřestmi a závislostmi. Obvykle, v souvislosti s rostoucí vnímavostí vyvolanou praktikováním, tyto závislosti záhy ustanou. Jois nabádá studenty, aby schopnost otočit pozornost dovnitř, kterou získávají cvičením, začali uplatňovat i v běžném životě: „Naslouchejte svému nitru a postupně budete schopni rozlišit, co vám škodí a co prospívá.“ Tímto způsobem se začíná formovat nový postoj k vlastnímu zdraví, chování a vůbec k celému životu. Člověku, který v aštanze vidí pouhou gymnastiku, odpovídá: „Jóga může být použita pouze jako vnější cvičení, ale v tom není její přínos. Jóga může jít hluboko, velmi hluboko, může se dotknout duše člověka…“
Svým studentům pak opakuje: "Praktikuj, praktikuj a vše přijde!“ Míní tím, že plnou zkušenost jógy, jejíž podstatu nelze jednoznačně popsat slovy, lze získat jedině praxí. Správná metoda praktikování může probudit vnímavost k našemu nitru a rozvinout schopnost uvědomovat si všechna hnutí těla, mysli a smyslů spíše než zůstávat pouze v jejich vleku. Jois pevně věří, že řádné praktikování ásan má zásadní význam v procesu prolomení zaběhlých vzorců, dle kterých pracuje naše tělo a mysl. Míní, že je to nejsnazší způsob, jak uvolnit vnitřní napětí a otevřít tak prostor k vnímavosti, zdraví a svobodě.
Pattabhi Jois se nijak nesnažil předkládat své názory na jógu široké veřejnosti. Jeho kniha, Jógamála (1956, přeložená do angličtiny v roce 1999), je vedle brožurky "Súrja namaskár" (2005) jeho jediná publikace. Jeho postoj k řečnění vystihuje i jeho nejznámější citace: „Ashtanga Yoga je 1 % teorie a 99 % praxe." Gurudží, jak ho studenti láskyplně nazývají, neorganizoval nikdy žádné vzdělávací kurzy pro učitele. Jeho jediným požadavkem bylo, aby žáci korektně praktikovali. Pak po letech praxe, pokud studenti prokázali oddanost a pochopení toho co byli učeni, bylo možné, že jim dá požehnání k tomu, aby sami začali učit. Odhaduje se, že na světě je jen sto padesát lidí, kteří obdrželi tuto "autorizaci". Na celém světě jsou však další tisíce lidí, kteří Ashtanga Vinyasu učí. Nad všemi, kdo se bez řádného vzdělání přiživují na jeho metodě, se Pattabhi Jois jen usmíval a říkal: "Ať si učí tito učitelé, ale věřím, že jejich studenti jednoho dne stejně dostanou to, co dostat mají!"
Použitím termínu Ashtanga v názvu své metody jógy se Jois přihlásil k Pataňdžalimu a jeho Jogasútrám, ve kterých je tento termín (ašta = osm, anga = končetina, větev) použit pro označení osmi praktických kroků vedoucích k postupnému dosažení konečného transcendujícího stavu Samádhi. Jois pak stále připomínal, transformace je možná jedině praktickou cestou, "… praxe chce svůj čas … když to zažiješ, poznáš co je skutečné…" proto se i stranil přílišnému filosofování a raději nabádal: "Praktikuj, praktikuj a všechno přijde!“ Pokud pak kdy odpovídal na dotazy týkající se jógy, říkal: "Cvičením ásan a pránájámy se učíme ovládat tělo a smysly, aby se mohlo projevit vnitřní světlo. Toto světlo je stejné pro celý svět a je možné, aby jedinec prostřednictvím správné praxe jógy zažil toto světlo, tj. sám sebe. To je přirozený důsledek dobré praxe. Adept se postupně naučí ovládat mysl, aby nakonec získal zkušenost toho, co je za ní. Mysl je velmi obtížné kontrolovat, ale všechno se lze naučit vhodným cvičením. Musíme proto nejprve a především praktikovat, praktikovat a praktikovat, aby mohla být jóga pochopena. Nakonec pak budeme schopni rozbít svazující vzorce mysli a ochutnat přesahující základ všeho. Filozofie je důležitá, ale pokud není spojena s cvičením a praktickým uplatňováním, je to jen nekonečné mluvení vyčerpávající naši mysl! Praxe je základem skutečného pochopení filozofie.“
Tolik o Patabhi Joisovi a aštanze sděluje Alexander Medin.
Jak už bylo uvedeno, Pattabhi Jois byl žákem T.Krišnamačaryi. Nebyl však sám. T.Krišnamačarya v průběhu svého přes 100 let trvajícího života vychoval množství významných učitelů jógy. Jedním z nich byl i B.N.S. Iyengar, na kterého jsem se obrátil s prosbou, zda by mne přijal za žáka. Uvítal mne laskavě, poptal se na moje jógové zkušenosti, požádal o 100 dolarů a pak vyzval, ať přijdu druhý den v šest ráno. Jelikož jsem hrdě přiznal, že už umím celou Primary series dle Joise, tak mi příštího jitra, když zahájil lekci, bez dalšího vysvětlování nařídil ať 5x zacvičím pozdravy slunci a pak relaxuji. Následující den mi řekl, ať přidám pádangušthásánu a pádahastasánu. Opět nic nevysvětlil, nic neukázal. Třetí den se na mne myslím vykašlal úplně, tak že jsem si cvičil po svém, občas okukujíc svého jediného spolužáka, který dostával mnohem více pozornosti. Tak to šlo týden za týdnem, během kterých se v šale vystřídalo několik dalších studentů ze západu. Vždy byli vlídně přijati a po pár dnech buď odešli v tichosti, nebo s kraválem, to když se dožadovali Iyengarovi pozornosti, či mu dokonce zkusili diktovat, co je má učit. Já odchován československým socialistickým školstvím, jsem držel hubu, a protože mi bylo líto nechat propadnout již zaplacených 100 dolarů, tak i krok. Vydržel jsem to celý měsíc, který, aniž bych to věděl, byl cedníkem, kterým si Mr. Iyengar prosíval žáky. Já uspěl. A tak ušlápnutost a lakota zvítězily nad neohrožeností a velkorysostí.
B.N.S. Iyengar nazval svůj systém Vinyasa Ashtanga Yoga. Porovnáním s Joisovou Ashtanga Vinyasa Yogou vyplyne několik rozdílů. Nepodstatně se liší skladba ásan v Primary a Intermediate Series. Technika cvičení je u obou učitelů v podstatě stejná. Zásadní rozdíl je však jinde. Zatímco v Joisově jógašale se veškerá pozornost soustřeďuje na cvičení ásan, tak u Iyangara jsem byl krom ásan učen mudrám, pránájámě a výkladu Patandžaliho jógasúter. Zatímco adepti aštangy v Joisově linii jsou povzbuzováni ke cvičení stále náročnějších sérií, tak pro Iyengara je praktikování ásan významné zejména na začátku praxe, ale po pár letech, kdy se pozornost adepta více stáčí k pránájámě a meditaci, se jeho význam redukuje na účinný prostředek k udržení dobrého zdraví, který však na další duchovní růst nemá žádný významný vliv. Před cvičením pokročilých sérií (v Iyengarově systému jsou pouze dvě proti Joisovým čtyřem) pak studenty spíše varuje, neboť jak říká, jsou nebezpečné pro jejich ego, které prováděním kousků, které málokdo dokáže, a jejichž cizelování vyžaduje mnoho času a energie, může nebezpečně narůst.
V čem se Iyengar i Jois shodují je názor, že pokud je tělo sužováno nemocí, tak i mysl je „zúžena“ - je strhávána bolestí, nevolností a strachem, což je značná překážka na cestě jógy. Proto shodně novým adeptům ordinují každodenní cvičení, které má schopnost léčit a upevňovat zdraví a tím vytvářet předpoklad k snazšímu postupu k cíli…
Pro odlehčení nyní uvádím zkrácený a přejmenovaný článek, který jsem před pár lety napsal pro časopis Jóga dnes.
Důvody proč se lidé pouští do jógových cvičení jsou různé, někoho k nim přiměje zdravotní stav, jiného zbloudění v osobním životě, někoho přitáhnou krkolomné pozice, někoho manželka. Nakonec je jedno, proč se začne a co je očekáváno, neboť vše dopadne úplně jinak…
Aštanga je vcelku dost fyzicky namáhavé cvičení, ke kterému se většinou obracejí lidé, kterým pohyb nečiní potíže, mající navíc radost, je-li doplněn trochu zdravé bolesti. Proto v ní často potkáváme jedince, kteří dříve tak dlouho aktivně sportovali či tancovali, až se koleno, či jiná součást, utrhlo. Mimo nich, pak velkou skupinu aštangistů tvoří váhavci, kteří se nedokážou rozhodnout, zda smysl života spočívá v usilovném vydělávání peněz a jejich následném utrácení, nebo snad v jejich utracení a následném celoživotním splácení. Nakonec na motivu nezáleží, podstatné je, že k setkání občana s aštangou dojde. Jejich vztah se zpočátku rozvíjí nesměle, občas to jsou náhodná setkání, jindy předem naplánované schůzky končící komatem na „jógamatce“. Pokud četnost těchto incidentů houstne, stává se z nich životní styl, vzletné to označení pro závislost. Pro chyceného aštangistu se pak cvičení stává ústředním prvkem života, kolem kterého se vše točí, kterému se podřizuje denní program, neboť v této fázi se prostě cvičit musí - ať se děje co se děje. V tomto vývojovém stadiu je aštangista identifikovatelný dle neklouzavé podložky, kterou tahá všude s sebou. Při cestách ji pak rozkládá na perónu nádraží či v koutě letištní haly, případně v uličce letadla, kde pak s palubním personálem bojuje o možnost provedení alespoň několika ásan.
Se stoupající intenzitou cvičení opouští aštangista své staré libůstky a mění i svůj jídelníček. Cigarety odpadají jako první, s těmi to udýchat nejde. Alkohol jde v těsném závěsu. Předklon s ranní kočkou, teleportuje žaludek do krku a na šichtu do hlavy svolá tisíc permoníků, což je zřejmě ne náhodou stejný počet, jako má na jejím vrcholu lotosový květ sedmé čakry okvětních lístků. Rychle též mizí z jídelníčku maso, které navozuje pocit tíhy, bránící ladnému létání mezi pozicemi. Je to hezké období plné nadšení a radosti ze změn, které se člověku dějí. Zlepšuje se kondice a zdravotní potíže mizí, stejně jako staří známí, kteří přízemně jogistovu cestu za osvobozením zaměňují za zblbnutí. Stupňuje se zápal pro cvičení a snaha o zvládnutí pokročilejších pozic. Tato nová pěkná ambice brzy přináší své ovoce v podobě natažených svalů či vazů. Je to skutečně veskrze veselý čas doplněný novými setkáními s lidmi obdobně postiženými, se kterými aštangistu pojí donekonečna omílaná témata: cvičení, cvičení, cvičení a jak nejlépe léčit namožené svaly.
A pak jednoho dne aštnagista opustí zaměstnání. Důvody k tomu bývají různé:
Kdo jednou opustí nebo změní neuspokojivou práci kvůli aštanze, je dokonale lapen a dříve či později si ho zavolá Indie. Její návštěva, je překročením čáry, přes kterou už sotva lze udělat krok zpět. Indie všímavé, pokud tam vydrží déle, změní. Ukáže jim na jedné straně co je opravdová bída, ale na druhé i to, jak s málem, lze žít a smát se a to jen tak. Pokud se tomu již nestalo dříve, tak nyní adept projeví zájem o první stupně Patandžaliho aštanga jógy tzv. jama a nijama – morální doporučení společná všem duchovním systémům. Jsou to samozřejmosti jako například nelhaní a nekradení, které máme všichni vyřešené, pročež je začínající jogista většinou směle přeskakuje. Možná až nyní po letech praxe mu ale začne docházet, že vyřešené nemá vůbec nic. Tím prapodivným cvičením a teátrem kolem něj se kupodivu stal vnímavější a to navenek ale i dovnitř a tak si najednou začíná uvědomovat ty drobné lži, kterými ohlupuje okolí a sám sebe, ale i ty klíčové, které mu vytvářejí falešný obraz o něm samém a světě kolem něj...
Věnujete se nějakou dobu józe a zajímalo by vás, zda už jste či nejste jogín/jogínka? Otestujte se!
Pokud alespoň jedna vaše odpověď byla kladná, tak jste jogín/jogínka. Tedy alespoň dle Apteho slovníku, tak jak ho cituje Zdeněk Bašný v knize Jóga od staré Indie k dnešku. Slovník udává, že význam sanskrtského slova jóga je spojení, spojování, kombinování, kontakt, dotek, užití, použití, způsob, metoda, výsledek, prostředek, vhodnost, práce, zaměstnání, trik, podvod, plán, úsilí, lék, léčba, kouzlo, zaříkávání, magie, nabytí, výzbroj, argument, příležitost, bohatství, pravidlo, vztah, závislost, soustředění, rozjímání, kontemplace, součet, konjunkce, oddanost a další.
Upřímně řečeno, nejraději bych zůstal u této definice. Všichni bychom byli jogíny a nemuseli se vzájemně posuzovat a pomlouvat v tom, kdo je „pravý“ jogín a čí škola je jógavatější. Někteří adepti aštangy by pak nemuseli ohrnovat nos nad ostatním jógujícím pro to, že si nedokáží hladce vsunout nohy za krk a adepti jiných škol by pak nemuseli aštangu vidět jako bezduchou gymnastiku. Všichni bychom pak byli v jednotě a blíže józe.
Teď již vážněji. Pro mnohé z nás pojem jóga znamená cvičení: „cvičíme jógu“. Mircea Eliade v knize Jóga, nesmrtelnost a svoboda, ale uvadí: „Etymologicky je pojem jóga odvozen od kořene judž-, „spojit dohromady“, „pevně uchopit“, „zapřáhnout“, „ujařmit““. Dále pak uvádí, že obecně slovo jóga označuje kteroukoli asketickou techniku a meditační metodu a že nespočetné indické myšlenkové proudy a mystická hnutí daly těmto askezím a meditacím odlišnou náplň. Existuje „klasická jóga“, filozofický systém vyložený Patanjalim v pojednání Jógasútra vedle které pak existují nespočetné jógy „lidové“, nesystémové…
Rudolf Skarnitzl pak v knize Úvod do filozofie a praxe jógy vysvětluje, co je míněno oním „ujařměním“: „Jóga je uměním spřáhnout pod jho osobnost (ego) a vyšší Pravdu, což znamená ukáznění těla a mysli, aby se staly vhodné pro poznání nejzazší Pravdy, Skutečnosti.“ Dále uvádí, že jóga je jedním z nejstarších odvětví duchovního zkoumání, které se však nezabývá hmotou ale vědomím.
Pattabhi Jois pak říká, že slovo jóga v našem případě znamená cestu, kterou sledujeme, či prostředek, kterým chceme čehosi dosáhnout. Jóga je cesta k poznání své vlastní přirozenosti, cesta vedoucí k usazení vědomí v Já. Normálně se mysl stále obrací skrze smyslové orgány k vnějším objektům. Jóga je pak snaha zabraňovat mysli utíkat směrem ven a na místo toho ji směřovat dovnitř, k Já.
Dále Jois říká, že chceme-li skutečně zjistit co je jóga, tak pouhým studiem textů, pouhým rozumovým pochopením významu slova jóga na to nepřijdeme. Stejně jako čtení v kuchařských knihách a znalost vaření neukojí hlad ani přínos jógy nemůže být získán pouhým porozuměním její metody. Texty pouze ukazují cestu. Je na nás porozumět jim a dle nich postupovat - praktikovat, tím pak můžeme přivést mysl a smyslové orgány pod kontrolu a jedině tak poznat co je jóga.
Pokračování...