Výběr ze závěrečných prací absolventů Undreground Yoga School, ve kterých měli posoudit co se v jejich „jógovém životě“ v průběhu kurzu událo. Snad vám poskytnou obrázek o tom oč v kurzu jde… Zveřejnění všech prací by představovalo dosti dlouhé čtení, proto jsem provedl fundovaný výběr, který čítá to co se mi hodí a lichotí mi:)

„Co se na mém cvičení za poslední půl rok v souvislosti s kurzem změnilo? Dech a to jak ho vnímám. Začala jsem si uvědomovat nádech i výdech v celém trupu, vnímám rozdíl v dechu u předklonů a záklonů a připadá mi, že to funguje. Víc se soustředím a pozoruji dýchání v různých pozicích. Zkouším co nejvíce zapojovat celý trup do dýchání, baví mě vnímat a pracovat s napětím a uvolněním v trupu při nádechu a výdechu. Jsem mnohem víc pozorností v těle a dokážu někdy lépe někdy hůře zastavit neustálý a neodbytný tok myšlenek. Všimla jsem si, že teď během léta se mi schopnost sledovat své myšlenky s odstupem, nebýt neustále ve víru emocí přenesla do některých běžných činností.“

*

„Preberali sme veľa vecí k osobnej praxi , za čo veľmi ďakujem, lebo ako keby vieme učiť iných, ale na seba často krát zabúdame. Dalibor mi ukázal ako si v stojných pozíciach neničiť koleno ( môj večný problém ) a aj záklony – ukázal mi nový pohľad na ne. Ale aj tak si najviac cením ako prínos do mojej praxe asi rozpravy po obede. Keď nám hovoril svoje zážitky zo života, rôzne uvedomenia a veľmi veľa krát nastavoval zrkadlo a veľa krát sme sa v jeho slovách aj našli.“

*

„Díky tobě  jsem si uvědomila i to, jak být sama sebou. Dělat věci, které mi dávají smysl a nedělat to, co mi smysl nedává, ačkoliv je to někde psáno, řečeno či ukázáno.“

*

„Kurz Anderground Yoga School mi přinesl více, než jsem vůbec očekávala. Posunul mě v mé vlastní praxi vlastně úplně jinam. Nejdůležitější posuny jsem zaznamenala v oblasti dechu, který teď vnímám jinak. Nevěděla jsem, jak u cvičení správně dýchat, jak dech sledovat a že se dají ásany, jak říká Dalibor, „měřit podle dechu“. Po tomto kurzu vnímám dech u praxe jako hlavní vodítko.

Hodně důležité pro mě bylo začít jinak vnímat „koncovky“, tzn. správné postavení chodidel a dlaní a začít je více využívat jako opory. Až na tomto kurzu jsem zjistila, že jejich postavení nevychází z „nastavení úhlu chodidla a kolene“, ale v jiném zapojení svalů chodidla a prstů, což se v konečném důsledku projeví i v postavení kolene.

V neposlední řadě jsem zjistila, že pozice opravdu vychází „ze středu“. To jsem vždy znala v teoretické rovině, ale na tomto kurzu se mi konečně podařilo navnímat, jak propojit dech se zapojením středu těla a odtud vést pohyb.“

*

„Absolvovala jsem hodně školení, výcviků, nebo workshopů o tom, jak správně dělat jógu. Nikdo mi ale neřekl nic o tom, že dech a hlavně postavení těla, které vede k tomu, aby se správně dýchalo, je ta správná mantra. Válec, správné postavení nohou, přirozené plutí pánve a otevřený hrudník v předu i v zadu tak, abychom se mohli správně nadechnout. To je ta hlavní message, kterou si nesu.“

*

„Vědomý přistup k dechu jako k něčemu, bez čehož se nelze dál ohýbat, byl pro mě klíčový. Tahle zkušenost (kterak mi underground škola od zranění pomohla) mě vyléčila. Pomohla mi si uvědomit, že můžu v ásanách důvěřovat svému tělu, že dech vytváří pozici, nikoliv přednastavení těla, do kterého se snažím nadechovat. Změnilo se mi zakřivení páteře a mám odlišné vnímání těla v oblasti páteře. Dokonce se mi změnilo svalstvo na břiše, nikdy jsem nic takového neměla. Přestala jsem se zatahováním břicha, kterým jsem se vždycky odřízla od dechu. Stačí mi, když se s nádechem narovnám a už tam vnímám tlak v zemi (plosky nebo sedací kosti) a hráz je aktivní. Odložila jsem mnoho zlozvyků a možná jich ještě hodně odložím, byla bych za to ráda.“

*

„Věci, které mi Underground vzala:

  • představu, že jen jedno provedení ásany je správné
  • že v “dobře provedené” ásaně vypadáme hezky :P
  • že ásana a celá praxe nebude “fungovat”, když se nezkroutíme do šneka všichni stejně
  • strachu a zbytečně velkého respektu před záklony (že si v nich ublížím)“

*

„Co mi víkendy u tebe daly? No, především mě to fakt bavilo. Hlavně víkend o záklonech byl super. Záklony k mým oblíbeným nepatří, ale po víkendu u tebe mě bolelo možná vše kromě beder. Takže už vím, jak na ně :-) Taky jsem se utvrdila v tom, že neexistuje nějaké „univerzální pravidlo“, jak má ta která pozice vypadat. Když půjdu k 10 různým učitelům, pravděpodobně uslyším 10 různých přístupů. Takže nemá smysl dogmaticky trvat na tom, aby bylo chodidlo vytočené v úhlu 45 stupňů a paty v zákrytu. Já můžu lidem něco doporučit, ale mým úkolem je naučit je, aby byli učiteli oni sami sobě. To zní jako klišé, ale já je můžu opravit, když jsou v pozici v křeči a vidím, že si ubližují, nebo jim poradit, jak se možná dostanou dál, ale nikdy nevím, jak se cítí. To ví oni sami, jen se to musí naučit vnímat.“ 

*

„Po prvním setkání narazilo moje ego na své limity a říkala jsem si, že dokončím svůj probíhající kurz jógy a končím s lektorováním.   Ale ono mě to baví a tak pokračuji a mám kolem sebe skvělé lidi, takže stále moje cesta. Přišla ještě hlubší pokora, pokora k józe, ke svému tělu i celé své bytosti. Odpustila jsem si určitou urputnost, chtění, touhu po nových a lepších informacích. Underground škola mě uzemnila, postavila pěkně zpátky na podložku a jedeme od začátku. Jóga je pro mě cesta, která nekončí, jsem stále začátečník a k tomu jsem se zase vrátila. Vím, že nic nevím.“

*

„Věci, které jsi nám říkal, mi dávaly smysl a zapadaly do logického celku. (Říkám to proto, že dneska je to spíš výjimka, nejen v józe.) Já jsem měla štěstí i na výběr Yogashaly v Indii. Tvůj kurz navázal přesně tam, kde jsem v Rišikéši skončila. Po dvou a půl letech „nesupervidované“ vlastní praxe jsem cítila potřebu posunout se, získat zpětnou vazbu, poučit se od zkušenějších, napravit chyby, které se začaly projevovat. Jsem ráda, že jsem se rozhodla pro kurzy v Praze (uvažovala jsem i o dalším pobytu v Indii).“