Co je jóga – Jama

Jama

V postu Aštanga jóga jsem uvedl, že se cestou osmidílné metody nechodí krok za krokem, jako po schodišti a že mnozí učitelé doporučují, pokud jde o samotnou praxi jógy, nejprve začít cvičit. Hloubání nad doporučeními Jama a Nijama není jóga pro začátečníky. Mnohé by to mohlo dokonce od jógování odradit. V dnešním postu proberu první balík těchto doporučení.

Když jsem kdysi začal s jógou, tak to bylo se cvičením. Řeči kolem mne vůbec nezajímaly. To přišlo až později, ale o to naléhavěji. V jednu chvíli jsem propadl sběratelské vášni. Hledal jsem a schraňoval komentáře k Patanjaliho Jógasůtrám. Ono je těch komentářů mnoho a dost se liší. Proč? Protože Patanjali byl dost stručný:

• Ahinsā – neubližování
• Satja – pravdivost, neklamání
• Asteya – nekradení
• Brahmacārya – sexuální zdrženlivost
• Aparigraha – nevášnivost, nevlastnění

Taková stručnost vysloveně volá po vysvětlení. A protože k Patanjalimu se hlásí nejedna jógová škola a nejeden učitel, tak v průběhu staletí vzniklo množství rad a návodů jak textu rozumět. Každý vykladač to pak komentoval ze svého úhlu pohledu, z toho jakou šel cestou. Cestou oddanosti, rozjímání, probouzení kundalini a tak všelijak.

Četba rozličných výkladů mne inspirovala k tomu, abych si jama a nijama také vyložil a výklad sepsal. Postupem doby jsem to udělal ještě několikrát. Kupodivu se ten výklad, snad s prohlubující se praxí, nebo s věkem, docela měnil. To je tip pro vás, kdybyste se nudili!

To co níže předkládám tedy není nějaké přesné vysvětlení pojmů. Je to úvaha, názor, psaný z úhlu hospodáře – viz předchozí post Ášrama – čtyři etapy života. A jsem si vědom, že Jamy jsou jen doporučení, která mohu, samozřejmě omylem překročit. V další fázi života to určitě napravím.

Tohle není tak docela jóga pro začátečníky

Hloubání nad jama a nijama je jedna věc a jejich repektování, zařazení do života pak druhá. Vyžaduje to stálou pozornost a bdělost. Zpočátku notnou dávku sebekontroly. Proto je důležité o těchto doporučeních vědět a vlídně a postupně je vnášet do života. Jejich důsledné uplatňování pak skutečně není jóga pro začátečníky.

Ahinsá – neubližování

Neubližování není jen o tom, že nebudu někoho tlouct. Praktikováním ahinsá oslabuji hinsá – což je stav nevraživosti vůči všem i všemu. Stav, který v první řadě sžírá samotného jedince, který je do něj vyladěn a v důsledku svých agresívních projevů chování v něm upevňován. Znamená to, že takový člověk je vystaven, ale hlavně si pouze domýšlí, že je vystaven, soustavným atakům přicházejícím zvenčí. Je to stav tupé sebestřednosti, kdy jedinec má pocit, že celý svět se spikl právě jen proti němu: sousedi, partneři, lidé na ulici, ptáci, počasí, klíče od bytu i šutry na cestě… Hinsá zaplavuje mysl jako mor!

Chovat se v souladu ahinsá znamená nejen zdržovat se fyzických ataků vůči okolí. Znamená to i nemluvit o jiných lidech se záští a zle. Ahinsá sahá až tak daleko, že bychom o druhých lidech neměli ani špatně smýšlet. Pokud neustále někoho propíráme, ať už jen v hlavě nebo i verbálně, upevňujeme se v negativním názoru na něj. Pokud mi pan Kopyto omylem šlápne na nohu a já pak budu doma se ženou, dětmi, babičkou i sousedy řešit jaký je vobhroublo a pitomec, když s tou myšlenkou budu uléhat i vstávat, tak se může přihodit, že až pana Kopyta za pár dní potkám na ulici, tak ho přetáhnu sbalenou jógamatkou po palici dřív, než si uvědomím co se děje.

Mettá bhávaná

Prakticky se lze do stavu ahinsá začít ladit třeba meditacemi podobnými budhistidkým mettá-bhávaná – vyzařování milující laskavosti. Začít praktikovat je nejlépe v sedu, kdy je opakovaně ze srdce vysílána láska směrem k sobě, osobě blízké, osobám neutrálním a i k osobě nenáviděné. Postupně se pak tato praxe přenáší i do všedního života, což by ve svém důsledku mělo vést k oslabení tendence hinsá.

Rozjímání o ahinsá v jejím co nejširším záběru má velký význam i pro snazší „vplutí“ do doporučení nekradení, nehrabivosti a nežádostivosti. Snahou je uvědomit si skutečné potřeby a pochopit, že vše co získáváme nad jejich rámec je jistou formou agrese páchanou na druhých lidech, zvířatech a formou devastace planety i na těch co přijdou po nás.

A pozor!

Pokud začneme praktikovat nenásilí, tak jej praktikujme ke všemu, ke všem, tedy i k sobě! To může být zajímavá výzva například pro praktikující Ashtanga Vinyasa Yogy. Ono se může snadno stát, že disciplinované praktikování sklouzne do sebemrskání. Sebetrýznění má samozřejmě nějakou příčinu. Tu ale není vhodné odstraňovat tím, že se ucvičíme k smrti. Něco o tom vím…

Nestálostí svého výkladu ahinsá budou možná překvapeni rodiče, když si nad ním podumají ráno, když jsou děti ještě v pelíšcích a pak večer:)

Satja – nalhaní

Kdo trochu chce, tak rozlišit co je lhaní a ustálit se v praxi nelhaní druhým, nebude mít za velký problém. Co se ale může ukázat jako úkol nadlidský, je lhaní sobě sama, nalhávání si, namlouvání si…

Lhaní druhým lidem je primitivní akt.  Je to projev krátkozraké hlouposti, která vlastně není ani až tak nebezpečná, neb v karmické rovině se většinou zatraceně rychle vrací a navíc hloupost bývá polehčující okolnost. Závažnější problém pro duchovního aspiranta je lhaní sobě samému, nalhávání si, které nemusí být během života vůbec odhaleno. Nalhávání si, vytváření falešného obrazu o sobě sama, o svých činech může jednoho vehnat na slepou uličku. Jsou to především představy o vlastní skromnosti, tolerantnosti, disciplíně a vůbec nalhávaných dobrých vlastnostech, které nás v našich očích mohou činit dokonalými čímž ztrácíme impulz k jakékoliv touze po transformaci. Na druhou stranu též sebepodceňování, které vede k tomu, že si říkáme: tohle já nemohu, toto nedokážu, nám může naprosto dokonale zablokovat cestu v pokroku ve spirituální praxi, ale i v běžném životě.

Jsou to většinou inprinty, které si neseme z dětství, kdy jedni byli naprosto nekriticky rodiči a prarodiči vyzdvihováni a utvrzováni ve své výjimečnosti a na druhé straně to jsou ti, kterým, byť jistě v dobrém úmyslu rodičů bylo sebevědomí sráženo tresty za jakýkoliv prohřešek či nedokonalost a kteří se nikdy nedočkali pochvaly. Takto v dětství vytvořené představy sedí v nás zatraceně hluboko.

Intenzivní praxe pránájamy a meditace dokáže tyto tendence vykořenit.

Dnes se nám též nabízejí různé terapeutické techniky. Regresní terapie, holotropní dýchání, rodiné konstelace atp. U nich pozor, jsou jen prostředkem, nejsou cestou. Lze v nich uvíznout, uletět si na nich.

Astéja – nekradení

Proč se trénovat v nekradení? Aby mě snad za zlodějinu nezavřeli? To je chatrný důvod pro adepta jógy. Tedy proto, aby tím nebylo ublíženo druhým? Důvod je to chvályhodný, ale může být ošemetný. Například, ukradnou-li někomu o auto a on proto začne chodit pěšky, tak se fakticky dočkal velké pomoci:) Tak tedy nekrást proto, abych si neušpinil karmu – pokud takto vypočítavě uvažuji, tak už ji mám možná špinavější, než kdybych něco skutečně ukradl. Tak proč tedy nekrást?

Možná proto, abych se „vytrénoval“ k jistým stereotypům chování, které zabrání tomu, aby, až jednoho dne zcela transformuji svoji osobnost a rozpustím ego, ze mne nezbylo asociální monstrum bez zábran uchopující, co mu padne pod ruku.

Ovšem to trošku předbíhám, prozatím, musím kultivovat myšlení a vytvářet tak v hlavě vhodné a klidné podmínky pro meditaci. A k tomu je nutno nemít dluhy! Proč? Protože kdesi hluboko uvnitř vím, že i pro naše myšlení a chování platí zákon „zachování energie“, že když vydám, tak dostanu a naopak, když dostanu tak vydám. Zloději se blbě medituje, když žije v neustálém očekávání dopadení a trestu. Navíc se nemůže zcela uvolnit a musí být stále ve střehu čekaje, kdy bude sám okraden. Krádež je v jeho mysli „normální“ způsob chování vlastní všem lidem. Že to tak obecně platí a vždy platilo, dokládají i přísloví: Co zasejme, to sklidíme. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Kdo čím zachází, tím také schází…

Dluh je dluh!

Z pohledu rovnováhy je jedno zda na jedné misce vah chybí gram nebo kilogram. Druhá miska tak jako tak klesne dolů, sice jinou rychlostí, ale klesne! Když tohle víme, tak ve svém důsledku pro nás není velkého významu mezi velkou a malou krádeží, např. mezi tím, když někomu ukradnu rolls-royce nebo jiného připravím o pět minut času svým zbytečným plkáním. Obojí se vrátí, neb systém se stále vrací do rovnováhy. Pokud zbůhdarma plkám, nebudu chtít poslouchat a budu utíkat před, třeba i smysluplnými informacemi od jiných lidí. Pokud kradu, budu v neustálém v očekávání toho, kdy budu sám okraden či dopaden a potrestán. Nic z toho člověku na klidu nepřidá.

A právě toto „očekávání“ je problém, překážka. S ním pak žijeme stále ať vědomě, či nevědomě. Je tam někde v hlavě. Pořád. A s tím zkuste meditovat!

Brahmačaria – sexuální uměřenost

Sexuální zdrženlivost nahlédnu ze dvou úhlů. Za prvé je to pohled z konceptu Ášrama – čtyři etapy života . Zde v zásadě není co řešit. Druhá fáze života předpokládá založení rodiny. A co si budeme povídat, to bez sexu nejde. A i potom by rodinný život bez sexu neměl šťávu. Na striktní dodržování zdrženlivosti pak v klidu samo dojde ve fázi poslední – sanjása. Člověku je řekněme 80 let, své si užil a tak se s radostí kamsi ukryje a zcela se oddá duchovní praxi.

Pro grihašthu – hospodáře tedy akt sexu není problém. Problémam ale mohou být situace a vztahy, které se kolem něj točí – nevěra, její maskování, konspirace, lži, výčitky svědomí, střídání partnerů, strach z těhotenství, strach z nemocí  atp. to vše dokáže mysl uvrhnout do nejspodnějších pater pekla.

Pokud je ale někdo předurčen k duchovní cestě již v ranném věku a z první etapy života skočí rovnou do poslední, tak je vše jinak. Jemu, některé jógové praktiky předepisují naprostou sexuální zdrženlivost. Je to řehole, kterou málo kdo unese. Pročež se pak vyskytují výklady a doporučení, z nichž některá mohou být bizarní, ale některá i vcelku rozumná. Zajímavé je, že samotný akt sexu nemusí být zdaleka největší problém. Naopak pokud existuje napětí, které se sexem uvolní je to v určité fázi vývoje adepta mnohem užitečnější než násilná vnější zdrženlivost, která však může uvnitř vyvolávat v mysli hotová cunami. Z tohoto pohledu pak nezvládnutý nesex docela problém.

Odlehčení tématu

Na téma brahmačaria by se dalo najít snad nejvíce naprosto protichůdných názorů. Pro ilustraci přidávám názor, který jsem vyslechl v Indii. Dodržování barahmačaria neznamená odříkat si sex, ale vyžaduje důsledně se vyhýbat zvrácenostem jako je například sex se zvířaty!

A když trochu zapátráme na internetu, tak na téma jóga a sex lze nalézt i informace, které mohou motivovat k svědomitější jógové praxi a pravidelnému cvičení. Asi to není třeba rozebírat dopodrobna, ale funkční pánevní dno, zvýšená vnímavost, celkově vyšší kondice a pohyblivost a v neposlední řadě zdatné plíce dokóží okamžiky rozkoše zcela jistě posunout na novou úroveň. Na internetu je článek www.wn24.cz/jak-joga-ovlivnuje-sexualni-zivot/ . S touto inspirací bude možná jóga pro mnohé začátečníky značně přitažlivější:)

Aparigraha – nehromadění

Proč nehrabat? Protože s jídlem roste chuť! Navíc jakmile máme víc než druzí, může se zde objevit pocit, že jsme něco víc, a pak strach, že nás ti, co mají méně o to naše víc připraví!

A pozor hrabat se dá ledacos! Ne jenom majetek, peníze, ale i tituly a společenské uznání a třeba i vědomosti! To se může stát docela problémem na cestě jógy. Neboť zaflákám-li si hlavu informačním spirituálním haraburdím, hrozí, že se stanu „přemoudřelými“. Může pak být, že pro rozsah znalostí začnu psát. Lidé se na mne začnou obracet pro radu. Začnou si mě pro mé znalosti vážit. Budu považován za gurua. A budu tak i titulován. A já tomu uvěřím. Začnu psát psát více knih a na potkání udílet rady. Až si pak jednou lehnu do smrtelné postele, tak s hrůzou zjistím, že jsme totálně nepřipraven. Budu úplně mimo. Všechny vědomosti mi budou k ničemu, neb za okamžik o ně přijdu stejně jako jiní přijdou o konto, dům, mercedes či sbírku známek!

Samozřejmě nesnažím se teď odradit od jóga literatury a videí, samozřejmě pro začátečníky jsou informace nutné, ale… Důležitá je praxe.

I v případě vědomostí platí, že s jídlem roste chuť a i zde platí, že ztráta již drženého bolí víc než, když objekt žádosti nezískáme vůbec. Pro praxi jógy potřebujeme mysl neulpívající. Mysl, která se drží nabytých nadbytečných vědomostí, je ve velmi rafinované pasti. Mnohdy horší než je past rozbujelého hmotného majetku. Od něj, uzraje-li čas, se lze vcelku snadno odtáhnout, nebo se ho zbavit…

Samozřejmě opět platí, že jogín v životné etapě hospodáře, dělá co může, aby rodina byla zajištěná:)

Příště o Nijama