Nijama

V minulém příspěvku Co je jóga – Jama jsem se zabýval prvními doporučeními patanjaliho aštangajógy. Dnes navážu 2. větví – Nijama. Ta se skládá též z pěti doporučení:

šaučám – čistota
santóšam – spokojenost
tapas – sebekázeň
svadhjája – sebestudium či studium písem
íšvar pranidhána – uctívání pána

Saučám – čistota

Přeskakuji nezáživné aktivity jako je mytí rukou a podobně a vrhám k zajímavějším. Strava! To je téma, které se nejspíš dříve či později otevře každému adeptovi jógy. Někdo stravu začne selektovat z úhlu ahinsá – nenásilí a stane se veganem či vegetariánem. Jiný bude do vegetariánství zahnán zdravotními problémy. Další zkusí vyloučit z jídla chemii. Prostě jogista to má v popisu práce, řešit co polyká. Je to dnes, kdy je nepřehledně možností a doporučení, složité téma. Cest je mnoho. Sádhu Sandží Maharádž jednou, když jsme druhý den nejedli, neb nebylo co, pravil: „Všechno jídlo je jed“! A měli jsme jasno!

Je s podivem jak my jógující moc a někdy až přehnaně důsledně hlídáme, abychom do břicha nestrčili něco „nečistého“, ale do hlavy si pustíme takřka cokoli.

Myslím, že flek na triku nebo trocha bordýlku v kuchyni není pro zdravé žití až taková tragédie. I když ne nadarmo se říká, jak na stole, tak v hlavě. A i ranní sprcha, může nabrat nový rozměr, pokud ji krom odsmradění přidáme i význam rituální očisty, která nám umožňuje začít den s alespoň trochu „čistým štítem“. Ale „čistá hlava“, to je to, oč v sauča běží.

Jde o hlavu

Jen si představte, pokud si ráno dám z rádia porci zpráv, pak něco počtu na mobilu, pak mě v práci zahltí úkoly, u oběda pohovoříme, cestou domů něco ze špuntů v uších, večer drama nebo seriál… Normální je nemyslet! A je to i zdravé. Ať to zní sebedivněji, tak normální je mít vyladěné mozkové vlny v hladině alfa. Přemýšlet, tedy přeladit do beta vln, je radno jen, když je to nutné. Být v alfa, znamená vnímat, všemi smysly. To se hodí, když sdílíte les s šavlozubým tygram a spol. Když vnímáte, tak máte šanci včas reagovat. Když řešíte, co napíšete do příštího postu na fb, tak si toho tygra všimnete až budete částečně uvnitř. Tygři jsou sice pryč, ale my jsme se od těch dob nijak výrazně nezměnili.

K čemu mi je dobré, když se někde dočtu, že v Mongolsku vykolejil vlak, někomu někam upadla raketa, našly se plesnivé rohlíky a že bude hůř. K čemu mi jsou všechny chaty na sítích. K čemu mi jsou srdceryvné seriály. Vše to je dobé jedině k tomu, abych neusnul. O tom, že bych s rozpumpovanou hlavou meditoval, si pak můžu nechat zdát. Ale nemůžu, protože nemůžu usnout. Tak sáhnu pro prášky, nebo zajdu na pivo, nebo vyluxuju lednici. Krásně tím otupím. O to nekontrolovaněji si pak zítra nechám do hlavy vklouzávat další a další sajrajt.

Když to shrnu, tak řešit v dnešní době sauču znamená ordinovat si selektivní informační půst.

Santóša – spokojenost

Santóša je sakra téma ve společnosti, která zrušila boha a nahradila jeho uctívání spotřebou. V našich podmínkách snadno nabudeme dojmu, že štěstí a spokojenost přichází odněkud zvenku. Vlastně už zcela samozřejmě spojujeme stav radosti s něčím. Bereme jako samozřejmost, že mít radost lze pouze z něčeho: věci, vztahu, zážitku. Asi to nemůžeme vidět jinak, jsme tak vychováni. Dělali jsme radost rodičům, rodiče dělali radost nám. A i nadále se v tom neustále utvrzujeme:

Zažijte pocit pohody u šálku či skleničky
Buďte šťastnější s naším nejnovějším superkrámem
Jen s naší agenturou zažijete okamžiky skutečné radosti…

Nakonec se tak zacyklíme do podmíněných radostí, že pokud vnější podněty neodpovídají našim představám a očekáváním, tak se radost nedostaví. Ba naopak upadneme do stavu nespokojenosti, vzteku či frustrace.

To že pocit radosti a štěstí je podmíněný a hlavně nestálý nám může přiblížit představa: Miluji větrníky, dám si jeden. Okamžitě mne katapultuje na vrchol blaha. Chci ten stav prodloužit. Co dělat? Dám si další! Kupodivu takovou rozkoš už nevyvolává. Mohu to dát na vrub jeho případné nečerstvosti. Proto si dám třetí. Jejda, je hnusný, jak mi tohle mohl někdo prodat! Hnán touhou po štěstí nenechám se odradit a dám si čtvrtý. Snad bude zase dobrý. Není! Hážu šavli! To je úleva, to je rozkoš mít zase prázdný žaludek…

Nebo, zpracován reklamou koupím si krásné, potřebné, prostě prima Něco. První den jsem nadšený. Vyfotím se s tíma fotku dám na instagram. Užívám si to, mazlím se s tím, do lůžka (pokud je to krám, který se tam vejde) si to první noc vezmu. Za měsíc je to všední věc, možná někde v šuplíku. Za čas je z toho otravný zastaralý šunt.

Co z toho vyplývá? I když se vnější okolnosti, podněty zdánlivě nemění, tak naše nálady ano. A někdy zatraceně rychle!

Co s tím

Když se rozhlédneme kolem sebe, zjistíme, že ve stejném světě, stejném prostředí a v podobných podmínkách bývají různí lidé různě vyladěni. Někteří jsou stabilní ve svých náladách. Jedni permanentně „nas.aní“, se vším nespokojení. Jiní soustavně veselí, usměvaví, zářící. Mezi tím se pak pohybuje pole těch zmítaných: „jednou nahoře, jednou dole“.

Je to na nás do jaké nálady se vyladíme. Při troše snahy to může být svobodná volba! Zpočátku to nejde jen tak, ale s trochou praxe lze žít vcelku vesele:)

A jak se stavu radostnosti a spokojenosti učit? V první řadě sauča – nezanášet si hlavu. Neřešit co nevyřeším, tedy co bylo a co bude. Ono to nebude, respektive bude, ale úplně jinak než si myslím. Pak musíme přestat soudit, hodnotit a srovnávat! Zní to jednoduše, ale pro mysl zvyklou neustále hodnotit, a to naše mysli jsou, to je úkol grandiózní. Z počátku nám též pomůže, pokud si všechno co potkáváme, uchopujeme a zažíváme začneme označovat jako hezké, zajímavé. Jasně, že se tím trochu znásilňujeme, navíc tím vyvracíme i tvrzení, že stav štěstí nepřichází zvenčí. Ale když se do radosti zpočátku jinak vyladit neumíme, tak možná to není až tak velký podfuk. A hlavně výsledek jeho případnou „neférovost“ bohatě převáží.

Ještě trochu čtení na téma Santóša je v úvodním postu Spokojenost a jóga.

Tapas – horlivost

Tapas ve významu askeze platí pro mnicha a člověka v poslední etapě života – viz ášrama. Pro hospodáře je tapas spíš výzvou k horlivosti. Horlivost bývá podmíněna motivací. Z pozorování mi vyplývá, že víc jí mívají ti, kdo klesli až na dno, než ti co úspěšně šlapou vodu…

Svádhjája – studium

Snad prvním významem je studium tradičních duchovních textů, ale možná je jím i sebestudium vedoucí k sebeneoklamávání.

Cílem studia textů je upevnění se ve víře, neboť kdo ani v nejmenším nepochybuje o cestě, jejím směru a cíli, tak už má de facto vyhráno. Pokud mysl zmítají pochybnosti, nejasnosti a tápání, tak je odsouzena k přešlapování na místě. Nebo ještě častěji k nesoustavnosti ve vlastní duchovní praxi. Samotné studium pak rozhodně není hromaděním vědomostí, ale utvrzováním se! Pro to stačí jeden dobře zvolený text. Ten pak neustále studuji a nahlížím z různých úhlů. Postupně se tak doberu jeho maximálního porozumění a hlavně identifikace s ním. To je hlavní část cesty džňána jógy. Nejprve intelektuálně zpracovat „úkol“, upevnit tím víru, zcela se ztotožnit s učením vědoucích a pak v meditaci realizovat.

Západní mysl Svádhjáju často uchopuje nešťastným způsobem: číst, číst a ještě více číst. V důsledku toho je na západě tolik teoretiků jógy, kteří znají všechno… Chceme-li poznat chuť medu, je jediná cesta – ochutnat ho! Přečíst celou knihovnu pojednání o medu má nulovou hodnotu proti jeho jediné lžičce!

Išvarapranidhána – víra

Pro ateisticky vychované čechy je možná právě tento bod kamenem úrazu. Důležité je vědět, že i když jsme na rozdíl od hinduistů, kteří v mateřském mléce sáli Lakšmí, Šivu či Krišnu, my nasávali jen proteiny, vitamíny a lipidy, tak uvěřit lze. Přijde mi to výhodné. Navíc pokud je jóga o splynutí duše s absolutnem, tak bez víry jaksi její praxe postrádá hlubší smysl. Cvičit samozřejmě můžeme. Pro zdraví, pro instagram a tak. Ovšem jednou půjdeme do kytek a… Příští „motivační“ post bude právě na toto téma

Závěr k jama a nijama

Praktikování Jama a Nijama:

Rozšiřuje u začátečníka jógovou praxi do celého dne, takže tato není omezena na pouhou hodinu ranního tělocviku.
Vychovává k společensky únosnému chování sádhaka, neboť při silné orientaci na dosažení cíle, kdy adept všechny síly vrhne na praktikování „technik“ (cvičení, pránájáma, meditace) hrozí, že se stane velmi sobeckým. Pěstování Jama a Nijama chrání před tímto zvrhnutím se.
Chrání společnost. Neboť cíl praxe jógy je de facto sebevražda ega, tak člověk, který překonal své já, automaticky ztrácí strach z fyzické smrti a tudíž ztrácí i jakékoliv zábrany. Pokud v něm praxí Jama a Nijama není v hloubi srdce zakořeněná láska a soucit, tak je to sakramalér.

Praktikovat všechna výše zmíněná doporučení lze různým způsobem. Člověk od člověka bude jejich uchopení odlišné, jak ve vnějším projevu, ale hlavně v jejich porozumění. To bude záviset na více faktorech, které snad souhrnně můžeme nazvat duchovní vyspělostí. Neboť se adept jógy v důsledku praktikování celé osmivětvé Patanjaliho metody neustále vyvíjí, tak je samozřejmé, že i způsob uchopování větví Jama a Nijama se bude měnit a vyvíjet. Ono totiž může být, že např. absolutně dokonalá praxe santóši je možná až v momentě dosažení samádhi. Z tohoto pohledu pak větve Jama a Nijama rozhodně nelze chápat jako nějaké první či začátečnické.

Každopádně praktikování Jama a Nijama vyžaduje zpočátku velkou bdělou pozornost a zdánlivě paradoxně i sebekontrolu. Sebekontrola samozřejmě nemá nic společného se svobodnou bytostí, ale je třeba si uvědomit, že pokud je sádhak sádhakem (sádhak je člověk zasvěcující život duchovnímu hledání – praxi – sádhaně), je teprve na cestě ke svobodě a tudíž není ještě zdaleka svobodný. Pro něj pak platí jiná pravidla než pro duši vidoucí, čistou svobodnou: Co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi:)

Příští příspěvek bude slíbený motivační Životní cíl a jóga.

Můžete sdílet: